Jak si vybíráme knížky

01-05-2014

Kategorie
Děti


Tags
Knihovna
Děti
Čtení

Ani tolik nejde o to, že by dětem byla v zimě venku zima a nechtěly by lítat po hřištích, ale co já? Už na podzim jsem na lavičce lovila poslední paprsky slunce a snažila se zahřát, natož teď. Tak jsme s Erikem začali pravidelně chodit do knihovny a mě až překvapilo, jak je to pro děti uzpůsobené místo. A minule jsme si půjčili knížku, kterou vám musím doporučit: O čtyřech flétničkách aneb Jak soprinka našla ztracenou písničku.

Ať se knížky líbí i vám

Tentokrát jsme byli v knihovně na 14. října, což je velká knihovna na Praze 5 s bezbariérovým přístupem, kde máte k dispozici i přebalovací pult a především velké dětské oddělení. Děti mohou sedět u malých stolků, číst si v leže na pytlích nebo se prolézat po knížkovém kolotoči. Samozřejmě Erik, za nedlouho mu budou tři roky, neomylně začal nosit další a další knihy s Mašinkou Tomášem, jehož existenci mu prozdradila jedna z babiček. Ale hledali jsme dál, protože mě se tedy Mašinka Tomáš zvlášť nelíbí. Myslím si, že dětské knížky by měly bavit jak rodiče, tak děti, pak je velká šance, že čtení s dětmi nebude jen další povinnost na seznamu toho, co všechno bychom s dětmi měli jako rodiče dělat, abychom jim dali ten nejlepší základ do života.

Sama kreslím a maluji a tak jsou pro mě důležité i ilustrace, ne ani tak proto, že se tím dost možná u dětí pokládá základ estetického cítění, ale proto, že se mi to samotné líbí a jsem pak schopná číst knížku stále a stále dokola, jak to mají batolata nejradši. Mám vyzkoušené, že z dostupných dětských knížek Erika přitahují ty, které jsou doprovázeny ilustracemi Jitky Petrové a Andrei Tachezy. Obě ilustrátorky jsou si v něčem podobné - mají výrazné postavičky, pozadí má často pastelové barvy a nejrůznější detaily jsou nakresléné jen tenkou bílou či šedivou linkou a tak je pořád co objevovat, protože si při dalším čtení jeden z vás určitě všimnete něčeho nového. Právě v pozadí Erik rád hledá všechny možné detaily, ptáčky, stromy, lidi, houby, listy, nástroje....

Jedna z oblíbených knížek je "O odvážném autíčku", autorem je Jiří Žáček a ilustrovala ji Jitka Petrová. V ilustracích krásně pracuje s reálnými fotografiemi, do kterých dokresluje nenápadné detaily a s hlavními postavami v popředí, které mají výraznější barvy. Doporučujeme, hlavně milovníky aut by mohl bavit i příběh.

Odvazne-auticko

Další oblíbenou knížkou, kterou si Erik vybral na skvělé knižní akci "Bookni si" v MeetFactory je kniha "Koukej kouzlo" autorky Daniely Krolupperové s ilustracemi Andrei Tachezy. Při čtení této knížky máte možnost naťuknout s dítětem velká
témata jako například jak se rodí věci, jak věci rostou, jak funguje ekosystém lesa, kde se bere voda, cyklus světla a tmy nebo to, jak běží čas od dětství až ke stáří. Nebo si uvědomíte, jak se na věci kolem nás mohou dívat děti a co všechno je kouzelné.

Koukej-kouzlo

Jedna kniha, mnoho zážitků

A která kniha mě tedy tak nadchla? Kniha O čtyřech flétničkách aneb Jak Soprinka našla ztracenou písničku představuje rodinu Flétničkových, napsali ji Hana Šťastná a Václav Bratrych, ilustrovala Jitka Petrová.

Každý ze čtyř členů rodiny má svou flétnu a písničku, tak jednoduchou, že si jí může zapamatovat i tříleté dítě (i já, která na říkačky zrovna moc není), ty starší se jí mohou naučit hrát, protože jsou k písním dostupné i noty. Příběh je plný fantazie, nechybí trochu napětí a dobrý konec. Nejlepší na této knize je, že je opravdu mnohovrstevnatá - kromě skvělého příběhu a prohlížení se s její pomocí můžete učit o ptácích, o hudbě, o hodnotách jako je sounáležitost rodiny. Součástí knihy je i audio CD, kde najdete audiohnihu namluvenou Jiřím Lábusem a nahrané a nazpívané všechny písničky. S knížkou si tak můžete zpívat i tančit.

Fletnickovi

Jsem si jistá, že tahle kniha by neměla chybět v knihovně milovníka čtení a hudby. Navíc mám takové tušení, že takhle knížka vydrží déle než ty batolecí leporela, je složitější, ale zároveň srozumitelná a jednoduchá. Rozhodně budu sledovat web Flétničkových a čekat na další chystaný titul.

Zvlášť v zimních měsících tedy doporučuji chodit do knihovny, zahřejete se, zabavíte, rozšíříte si obzory o dětské literatuře. A navíc vás možná taky čeká takový pěkný pohled jako mě - jak Erik pyšně podává knihovníkovi kartičku a vypráví, o čem knížka je.