Oživujeme příběhy: Digitalizace mumií v Hrdličkově muzeu člověka PřF UK
Na Filozofické fakultě 21. února 2015 proběhla konference spolupořádaná naším oborem New Media Inspiration 2015 (#NMI2015) s tématem Digitalizace člověka. K tomuto tématu jsem přispěla prezentací o projektu digitalizace mumií v Hrdličkově muzeu člověka PřF UK. Vedle vyšetření CT, analýzy DNA a tkání mumií je součástí projektu i antropologicko-umělecká rekonstrukce obličejů Sennefera a Nefertiti, původně mumií, z kterých zůstaly jen kosterní ostatky. Technologie nám pomáhají přijít na to, jaký byl mezi Senneferem a Nefertiti příbuzenský vztah, jak žili a proč zemřeli. Zkrátka oživit příběhy staré tisíce let. V následujícím článku najdete nejen snímky z prezentace, ale i fulltext a odkaz na Slideshare.
Zkratka k prezentaci na Slideshare
Úvod
Fotografie: archiv Hrdličkova muzea člověka PřF UK, Dora Špinková
Hrdličkovo muzeum člověka
Hrdličkovo muzeum člověka je univerzitní muzeum Přírodovědecké fakulty UK fungující od roku 1937. Právě pracujeme na dosud největší obměně stálé expozice a na celkové modernizaci muzea. Muzeum se totiž za posledních 50 let nijak výrazněji nezměnilo. Stálá expozice se skládá z několika sbírek. Ústředním tématem je člověk, na kterého je nahlíženo z různých úhlů pohledu. Antropologicko-egyptologická sbírka patří k tématu smrti, neboť kultura starověkého Egypta přikládala posmrtnému životu a přípravě na něj velkou důležitost.
Fotografie: archiv Hrdličkova muzea člověka PřF UK
Antropologicko-egyptologická sbírka
Muzeum nabývalo sbírku postupně od roku 1909, kdy prof. Matiegka Dr. Hrdličkovi věnoval první mumifikované lebky. Antropologicko-egyptologickou sbírku dělíme na kosterní materiál a na mumifikované lidské ostatky. Pochází z několika lokalit a z období Střední říše (2055 - 1650 př. n. l.) až z doby Římské (30 př. n. l. - 395 n. l.).
Ke kosterní části sbírky patří kolekce staroegyptských lebek, ostatky staroegyptského řemeslníka Sennefera, Nefertiti, dítěte ve věku 8 - 12 měsíců a větší množství izolovaného kosterního materiálu.
Do mumifikované části sbírky patří 3 kompletní mumifikovaná těla, 2 mumifikovaná dětská těla, 11 izolovaných mumifikovaných hlav, 2 mumifikované ruce a jedna mumifikovaná poštolka obecná.
Fotografie: archiv Hrdličkova muzea člověka PřF UK, Dora Špinková
Mumifikace
Slovo mumie pochází z Persie a znamená asfalt. Mumifikovaná těla opravdu vypadají, jako kdyby byla polita asfaltem, ten se však k umělé mumifikaci nepoužíval. Rozlišujeme dva způsoby mumifikace - přirozenou a umělou. Umělá mumifikace se začala rozvíjet v době, kdy Egypťané začali mrtvé pohřbívat do hrobů. Tradiční dělení pochází od Hérodota, který popsal tři způsoby mumifikace odvislé od ceny procesu.
Mumifikace je komplikovaný a dlouhý proces. Stručně představím procedury, která by vás čekaly, kdybyste patřili k těm nejbohatším a mohli jste si dovolit nejdražší mumifikaci. Po rozříznutí těla byly vybrány orgány z dutiny břišní, poté z dutiny hrudní. Někdy byly vstříknuty do těla látky způsobující rozklad orgánů, které potom vytekly. Vybíraly se všechny orgány kromě srdce, to zůstávalo v těle, neboť bylo považováno za sídlo duše a \uv{vyšších vlastností}, a ledvin. Proč balzamovači nevyjímali i ledviny se zatím přesně neví. Játra, žaludek, střeva a plíce byly mumifikovány zvlášť a ukládány do speciálních alabastrových nádob, tzv. kanop. Později se speciálně zahnutými háčky začal z těla vyjímat i mozek. Po vyjmutí orgánů bylo tělo upraveno natronem, který zbavuje tělo vody. Následovalo umývání těla oleji a vonnými látkami. Vnitřní prostory těla se dezinfikovaly, aby se předešlo rozkladu, vnější části těla se vlastně impregnovaly, aby bylo tělo odolné proti vlhkosti. Nakonec se tělo se zašilo a v několika vrstvách se ovinulo obinadly s pryskyřící. Mezi vrstvy obinadel se vkládaly amulety.
Fotografie: archiv Hrdličkova muzea člověka PřF UK, Dora Špinková
Výzkum
Výzkum, který jsme začali v roce 2012, navazujeme především na výzkum ze 70. let, který mapoval všechen mumifikovaný materiál na území Československa. Cílem projektu je revize poznatků ze 70. let a jejich rozšíření o poznatky získané díky moderním zobrazovacím metodám. Výsledky výzkumu budou prezentovány na výstavě i odborné veřejnosti.
Fotografie: archiv Hrdličkova muzea člověka PřF UK
Zobrazovací metody
Moderní zobrazovací metody jsou pro antropologii velkým přínosem, neboť umožňují zkoumat například mumie, aniž bychom je radikálně poničili. Průlom ve zobrazovacích metodách přinesl objev rentgenu v roce 1895. Rentgen však není schopen zobrazit měkké tkáně a zobrazení není moc přesné. Další zlom přinesla počítačová tomografie neboli CT. Na rozdíl od rentgenu dokáže zobrazit i měkké tkáně a navíc zobrazuje ve vrstvách, které je možné propojit do 3D modelů. Nejmodernější a nejpřesnější je magnetická rezonance. Ta pro nás ale nebyla finančně dostupná.
V případě mumií se kromě kostry zjišťují informace o mumifikaci. U jakýchkoli ostatků se zjišťuje pohlaví, což může u některých exemlářů mumií kvůli seschnutí komplikovanější. Díky CT můžeme zjistit přítomnost cizích těles, které se do mumie dostaly během balzamování.
V našem výzkumu jsme prováděli celou řadu testů, pro rekonstrukci obličejů je však nejpodstatnější CT.
Fotografie pochází z posteru \emph{From paleoradiology to paleoimaging: comparing X ray, computed tomography and magnetic resonance ultra-short-echo-time sequence imaging techniques in the study of ancient mummies}, Mislav 4avka et al., 2012
CT vyšetření na počítačovém tomografu
Ve spolupráci s Náprstkovým muzeem - Národním muzeem a klinikou Mediscan jsme 28. června 2012 provedli CT snímkování staroegyptských mumií, které doprovázela řada dramatických i úsměvných momentů, protože tohle se rozhodně neděje každý den. Naše závěry týkající se mumifikovaného materiálu jsou porovnávány s výsledky ze 70. let. Očekáváme, že některá fakta budou upřesněna, některá dokonce vyvrácena.
Fotografie: archiv Hrdličkova muzea člověka PřF UK. Další fotografie z vyšetření naleznete na Facebookovém profilu muzea
Sennefer a Nefertiti
Na archeologickém nalezišti Dér el-Medína probíhal výzkum již v 19. století. Proto bylo v roce 1928 obrovským překvapením nalezení zcela neporušené skalní hrobky. V hrobce vědci nalezli dvě rakve. První podle nápisu patřila Senneferovi, menší Nefertiti. U hlav obou ležela ještě malá dřevěná truhlička s ostatky dítěte. Jejich příbuznost se zkoumá. Sennefer pracoval na stavbě královských hrobů v nedalekém Údolí králů. Mumifikovaná těla byla bohužel ve špatném stavu, takže ze Sennefera zbyla jen kostra, z Nefertiti dokonce jen lebka. I proto usilujeme o oživení jejich příběhů.
Fotografie: původní nálezové fotografie přejaté z bakalářské práce Julie Tomsové (viz zdroje)
Rekonstrukce obličejů
Návštěvnickým vrcholem výzkumného projektu bude rekonstrukce obličejů Sennefera a Nefertiti. K rekonstrukci použijeme dvě nezávislé metody - antropologicko-uměleckou a počítačovou rekonstrukci. Antropologicko-umělecká rekonstrukce obličeje připomíná sochařskou práci, bývá realističtější. I přes rozvoj počítačové techniky je stále základní rekonstrukční metodou. Její výsledek je lidskému vnímání přirozenější. Touto metodou byla vytvořena například lebka neandrtálce z našeho muzea.
Metoda počítačové rekonstrukce vychází z práce ruského antropologa, sochaře a archeologa Gerasimova. Ten definoval referenční body, z nichž se při rekonstrukci vychází. 3D model lebky Sennefera a Nefertiti vytvoříme z dat z CT. Poté se určí referenční body a následně se zadávají upřesňující informace jako věk, pohlaví, etnická skupina a informace o tělesné stavbě jedince.
Obecně je obličejová rekonstrukce založena na vztahu mezi kosterními strukturami lebky a měkkými tkáněmi. Výsledná podoba je vždy pouze orientační, protože se vychází ze statistických tloušťek měkkých tkání.
Fotografie: Forensicartblog.info, ATOR (Arc-Team Open Research)
Očekávaný výsledek
Naše rekonstrukce ještě nejsou dokončené. Představu o tom, jak by výsledek mohl vypadat, si můžete udělat z rekonstrukce staroegyptské princezny Hereret, kterou provedlo muzeum v Moravské Třebové. Z rekonstrukcí vytvoříme busty, které ozdobíme parukou. Ve starověkem Egyptě bylo zvykem si holit všechny vlasy a nosit paruky.
Fotografie: Muzeum Moravská Třebová
Další využití dat
Do nové stálé expozice zamýšlíme pořídit interaktivní virtuální pitevní stůl - obrovskou dotykovou obrazovku obsahující software s morfofologickými daty o člověku. Návštěvníci si tak mohou prohlížet tělo ve vrstvách - kostru, svaly či krevní oběh. Využívat ho budeme v interaktivní části prohlídky, v níž průvodce s návštěvníky zjistí, čí ostatky to jsou a jaká byla příčina smrti. Do virtuálního pitevního stolu budou nahrána právě i data z mumií, takže se s nimi budete moci seznámit opravdu z blízka.
Fotografie: vlastní z návštěvy v Tekniska museet ve Stockholmu
Závěr
Rekonstrukce obličejů je možností, jak se našim předkům můžeme podívat do tváře a vrýt si jejich příběhy hlouběji pod kůži. Navrácení obličejů Sennefera a Nefertiti je možné chápat jako dovršení jejich životních příběhů a osudů. Považujeme to za projev úcty nejen k Senneferovi a Nefertiti, ale i vědcům, kteří za převratným nálezem stojí a dlouhá léta strávili výzkumem o jejich životě. Sennefer a Nefertiti nezůstanou jen zpola anonymními kostrami, ale stanou se opět lidmi.
Fotografie: archiv Hrdličkova muzea člověka PřF UK, Dora Špinková
Prezentace online
Zdroje
TOMSOVÁ, Julie. Dvojí život Sennefera z Dér el-Medíny. Praha, 2014. Dostupné z: Academia.edu. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta, Český egyptologický ústav.
KOBLASOVÁ, Věra. Zobrazovací metody v antropologii. České Budějovice, 2012. Bakalářská práce. Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta.
TOMSOVÁ, Julie. Egyptologická sbírka Hrdličkova muzea člověka Univerzity Karlovy v Praze. Pražské egyptologické studie. 2014, XII. ISSN: 1801-3899.