Proč se nebát LaTeXu
Nikdy jsem nijak zvlášť nepřemýšlela o tom, v jakém programu texty píšu a to by se možná dalo říci, že píši poměrně hodně. Vždy mi šlo spíše o text samotný, o pocit při psaní, o to, jak text vzniká pod rukama, jak se při psaní najednou odkudsi vynořují nápady. Zkrátka vím, že mě psaní baví a v současné době mě vlastně i tak trochu živí. Při psaní diplomky jsem však v závěru měla dojem, že bych raději vyskočila z okna než podstupovat martyrium, co s úpravou a formátování obsáhlého textu včetně přílohy v MS Wordu zažívám. A tak pomalu docházelo je změně.
Flow neboli zóna
Myslím, že zlomovým okamžikem byla přednáška Petra Ludwiga "Co mě psaní knihy o prokrastinaci naučilo o prokrastinaci na CopyCampu v Praze, který v listopadu 2012 pořádala společnost H1, pro kterou jsem chvilku pracovala jako copywriter. O téma prokrastinace mi ani tak nešlo - nemívám s ní nijak zvlášť velký problém, práce, které dělám, mě většinou z velké míry i baví, takže motivace se mi hledá poměrně snadno. Na přednášce mě zaujalo něco jiného. Petr Ludwig se přiznal, že o tématu je mu mnohem bližší mluvit před lidmi než sedět sám a psát. Napsat knihu byla pro něj opravdová výzva. Tak se snažil vytvořit si takové podmínky pro práci, aby si to co nejvíce ulehčil. Pravidelně chodil do čajovny bez wifi, aby snížil možnost prokrastinace na sociálních sítích, vytvořil si rituál a navíc, pro mě to podstatné, začal používat velmi prostý textový editor, který pisatele neruší. Nesnaží se predikovat to, co chcete udělat (tak jako to dělá word, když vám např. dává odrazky tam, kam nepatří), nepodtrhává vám slova, které jste napsalali nesprávně, takže vy nemáte tendence opravovat, ale píšete a píšete. K textu se vrátíte později a opravíte ho, ale kazit si proces psaní překlepy je zbytečné.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že to je právě to, co chci. Mít možnost psát a soustředit se jen na to, zapomenout na okolní svět, ponořit se co nejhlouběji. My doma tomu říkáme zóna - zóna, ve které neexistuje potřeba jít na záchod (nedělám si legraci), kde se zapomínáte najíst a odkud vám chvíli trvá, než se vrátíte. Oficiální název je pro to Flow1.
Činnosti, při kterých se dostavuje pocit flow jsou charakterizovány právě tím správným poměrem složitosti (je to pro vás challange) a vaší úrovně dovednosti (skill). To znamená, pokud děláte něco příliš težkého, budete zažívat pocity frustrace, pokud něco příliš snadného, budete se nudit. Já mívám v zóně pocit, že se učím nové věci, že se zlepšuji a zároveň mám pocit, že je to prostě dobré.
Pokud by vás to zajímalo, doporučuji na toto téma knihu Flow: The Psychology of Optimal Experience od psychologa Mihaly Csikszentmihalyiho, který s myšlenkou flow přišel. V českém jazyce pak právě knihu Petra Ludwiga2 Konec prokrastinace. Není to těžké čtení, je plné konkrétních a praktických rad a pojmů, které se vám dostanou pod kůži. Spojení "Můj slon je totálně vyděšený", je součástí naší domácnosti.
LaTeX a Linux není jen pro programátory
Pomalu jsem začala hledat možnosti, v čem psát a snáz se dostávat do zóny. O existenci LaTeXu jsem věděla. Věděla jsem, že je to nástroj na sazbu textu a matematických rovnic a že za vizuální stránkou výsledného dokumentu stojí typograf. A dále to, že jej používají takoví ti "z druhé strany", lidi, co mají nějaké přirozené fluidum pro počítače, ti, kteří si sednou k počítači a on začne magicky fungovat. Takže nic pro mě, zdálo by se. Jenže doba strávená po boku programátora vedla k poznání, že "oni" neoplývají mystickými vlastnostmi, které jsou součástí jejich genetického vybavení, také tápou, věci jim nejdou, hledají odpovědi na fórech, vyzkouší x možností než najdou řešení. Samozřejmě se v tomto světě pohybují lehčeji, jejich učící křivka je kratší, ale je tam, nemají rovněž pocit, že "se počítač rozbije, když..." - vlastně naopak, rozbíjení a spravování je snad dokonce jejich koníček.
Zkusila jsem tedy LaTeX v operačním systému Windows XP, zvolili jsme program Notepad ++; později jsem opravdu z oken vyskočila a používám teď linux, Fedoru 19 KDE. Vyzkoušela jsem editor Kile na LaTeX, minimalistický značkovací jazyk Markdown v Kate a právě jsem si nainstalovala editor Sublime. Moje výhoda byla, že jsem měla drobné zkušenosti s HTML. Koncept toho, že abstraktními značkami v zobáčkách ovlivňuji podobu textu, aniž bych to, jak bude vypadat právě teď viděla, mi nebyl tak úplně cizí. Word i jiné editory, jejichž pomocí třeba vkládáte články na web, často fungují na systému WISIWYG (What you see is what you get) - text se vám formátuje rovnou. Psaní v LaTeXu vám však umožňuje soustředit se v prvé řadě na text a na formátování až později. V praxi to tedy vypadá tak, že označíte, kde kupříkladu tučný text začne a kde skončí. V HTML je to takhle:
<strong>text, který chcete napsat tučně</strong>
V LaTeXu takhle:
\textbf{text, který chcete napsat tučně}.
A pro porovnání ještě Mardown:
**text, který chcete napsat tučně**
nebo
__text, který chcete napsat tučně__
Pokud se na to podíváte, je to vlastně podobné, principiálně. Zápis, neboli syntax, není to důležité. Vy jen určujete, kdy nějaká vlastnost začíná a kdy končí a podle toho, jaká máte nastavená pravidla se posléze text naformátuje. V LaTeXu podle pravidel dané typografem, který podobu navrhl, v HTML např. podle stylu CSS, který vám vytvořil grafik a kde přesně definoval, jak vypadají nadpisy, jaký typ písma používáte na to či ono nebo jak velké máte mezery mezi dostavci....
Ještě jiný příklad s bodovým výčtem. V HTML
<ul>
<li>první položka</li>
<li>druhá položka</li>
<li>třetí položka</li>
</ul>
V LaTeXu:
\begin{itemize}
\item první položka;
\item druhá položka;
\item třetí položka.
\end{itemize}
A Markdown, kde prázdný řádek ohraničuje výčet:
1. první položka
2. druhá položka
⋅⋅* podpoložka Unordered sub-list.
3. třetí položka
Nebojte se změny
Zkuste to, nemáte co ztratit. Když vám to nepřejde do krve, vraťte se třeba k Wordu. Z vlastní zkušenosti však mnohem méně zažívám pocit, že bych počítač rozmlátila kladivem. Změnilo mi to myšlení, narazím na problém a mám touhu jej vyřešit, dostanu nápad, neodsvědčí se, mrknu do manuálu, co jsem si vytiskla nebo začnu googlit. A ono to najednou udělá, co jsem chtěla a já mám radost, že se to povedlo. Koho z vás by napadlo hledat návod na internetu, jak něco udělat ve Wordu? Mě ne, tehdy jsem klikla snad na všechny položky v menu, zkusila snad všechny ikonky, i když jsem nevěděla, co znamenají a otrávená se na to vykašlala a prostě se smířila s tím, že tohle nepředělám.
Doporučuji, ptejte se programátorů, co za nástroje používají, mají opravdu přehled a mnoho z nich je využitelných i pro lidi, co mají za sebou humanitní vzdělání a matikou a fyzikou na střední jen tak tak prolezli. Protože jestli má na něčem programátor zájem, tak je to ulehčit si práci, nechte ho, ať jí ulehčí i vám.
(Příště se snad pustím do návodu na LaTeX pro ty, kteří v něm nechtějí sázet matematické vzorce).