Zapoměňte na ideálního návštěvníka
Jsou věci, které nezměníme - jen těžko přestěhujeme budovu muzea na nějaké příhodnější místo, které bude lidem více na očích a nebudou muset složitě cestovat a překonávat překážky. (Ačkoli, ve Švédsku jsou knihovny součástí nákupních středisek - lidé to mají při cestě a hojně knihovny navštěvují, děti si tam píší úkoly zatímco rodiče si v klidu nakoupí. Jistě, je to diskutabilní krok, ale kompromisy jsou třeba.) Pokud se tedy nebudeme stěhovat, co jiného můžeme udělat, aby se u nás návštěvníci cítili dobře? Především je potřeba celková přívětivost institucí, návštěvník musím mít od začátku pocit, že je vítán, že tu najde něco užitečného pro sebe, že neudělal chybu, když do muzea nebo knihovny vážil cestu.
Poslední roky chodím do pražských knihoven pravidelně a velmi mě překvapuje, jak zejména v některých to žije (nám. 14. října, Dům knihy, Skalka). Muzea by se mohla od knihoven učit - od přiměřeně přehledných webových stránek, které jsou pravidelně aktualizovány, přes Kostkované noviny, které emailem informují o specálních akcích (výstavách, akcích pro děti, setkáních s autory či diskusích). Je třeba změnit vlastní myšlení a přístup, otevřít se nových věcem a odporostit se od představy, jak to bylo dříve nebo od představy ideálního návštěvníka, který bude v muzeu či v knihovně dělat přesně to, co my chceme. Takoví návštěvníci neexistují.
Příkladem budiž moje poslední návštěva v nedaleké malé smíchovské knihovně na Skalce, kam jsem chodila už jako malá. Ve všední den odpoledne tam bylo plno, v dětském oddělení kluci hráli Magic, odbíhali na internet nebo za kníhovníkem, který jim říkal jménem a pamataval si, co si objednali. Erik si tam vytáhl dvacet knížek a probíral se jimi na zemi než našel tu pravou (o hasíčích) a opodál u topení pospával knihovníkův pes, který tam má nastálo pelíšek. Do toho tam chodili dospělí, kteří se vůbec neušklíbali nad tím, že je tam živo. Možná hraní karet v knihovně přesně nespadá pod idealizované chování v knihovně, které si knihovníci představují, možná to není to správné užívání knihovny jako podle příručky. Ale je na tom něco špatného? Není, knihovna se stane místem setkávání, místem pro lidi. V knihovně na nám 14. října zase potkávám matky, jak vypustí děti a samy klábosí třeba o vaření nebo o plenkách. Tak ať - a v muzeu to může být podobné. Muzeum může být místem, kam zajdeme s kamarádem na kávu a třeba také do expozice, když na to přijde nebo tu si necháte na příště.
Jenže nás může svazovat představa, že jde přece o kulturu (a to je věc vážná a na výsost důležitá), že musíme předávat návštěvníkům "ty hodnoty" nebo že by dokonce k těmto institucím měli lidé chovat úctu. Všichni však vědí, že muzeum a knihovna není holubník, myslím, že pokud se od těchto nároků, které na sebe i na návštěvníka klademe alespoň trochu oprostíme, bude se doufám v muzeích dýchat také tak volně jako se mi v poslední době dýchá v knihovnách.
Nová média v muzeích
Když jsem začínala psát svou diplomovou práci "Využití nových médií v muzeologii" byla jsem novými médii nadšená a naordinovala bych je nejraději každému muzeu. Ne že by to tak dnes nebylo, ale čtením literatury a sledováním toho, co se ve světě v muzeích děje, jsem dospěla k názoru, že opravdu nezáleží na tom, jestli je v expozici tablet, počítač nebo u exponátů místo čísel QR kódy, ale zda správně využijeme myšlenek, které nová média do dnešní reality přinesla. Pojmy z nových médií vyjmenovávám jak v prezentacích, tak jsou i v článku věnovaném projektu v Hrdličkově muzeu člověka nebo si je ostatně můžete poslechnout v záznamu přednášky na IKI, dovolte mi jen krátké shrnutí toho, co považuji za nejpodstatnější.
Současná doba je novými médii protkaná, zvláště pak sociálními médii, které jsou takovou vlajkovou lodí nových médií. Dávno pryč je ta doba, kdy pro mě něco bylo špatné nebo dobré, bílé nebo černé, stejně tak nová, potažmo sociální média v sobě obsahují zásadní myšlenku, s kterou souhlasím - uživatel má nástroje pro vlastní vyjádření, prostor, kam své myšlenky koncentrovat, může se onspirovat prací ostatních, spolupracovat napříč kontinenty a zároveň může v diskusích získat zpětnou vazbu. Jenže. Zádrhel je zde vyditelný, protože se každý z nás v záplavě toho obsahu pohybujeme - objem je bezbřehý a úroveň obsahu i kvality provedení je často minimálně velmi diskutabilní.
Zde však mohou nastoupit muzea a knihovny - pokud spojíme muzejní či informační odborníky, budeme opravdovými pedagogy, kteří se stanou návštěvníkům průvodci a pomocníky, můžeme si z knihoven vzít tradici, hodnotu, kulturu a úroveň a z nových médií nástroje, myšlenky, prostor a podpořit kreatvitu, usměrnit ji tak, aby vznikaly nové kulturní hodnoty, návštěvníci poznávali sebe i ostatní, získavali zážitky na celý život a učili se novým věcem. Návštěvníci jsou kreativní a mají touhu tvořit a knihovny a muzea jsou ideálním místem pro to jim tyto touhy pomoci naplnit - nová média jsou skvělá, ve spojení se starými dobrými institucemi.