Vraždy v Midsomeru jsou můj oblíbený seriál. Z více důvodů. Především proto, že oproti současné televizní a filmové produkci má pomalé tempo, čas v Midsomeru zkrátka plyne jinak. Autoři nikam nespěchají, nic nezrychlují, zdánlivě můžete mít dojem, že se tam nic neděje. Námětem by se mnohdy vyrovanaly těm brutálnějším snímkům o masových vrazích, ale celkové vyznění je klidné, vtipné a malebné (i kvůli exteriérům anglického venkova). A také mám ráda paní Barnabyovou.

Začít studovat v postgraduálním studiu byl pro mě krok do neznáma, byť zkušeností se studiem na různých typech škol mám poměrně hodně - absolvovala jsem nejprve vyšší odbornou školu publicistiky, bakalářský titul jsem získala v jednoročním zkráceném studiu na literární akademii a poté nastoupila na studia nových médií na FF UK a udělala si magistra. A jaký je největší rozdíl mezi doktorátem a ostatními typy studia? Nikdo vás nevodí za ručičku a nikdo vám neříká, co máte dělat a kdy.

Nikdy jsem nijak zvlášť nepřemýšlela o tom, v jakém programu texty píšu a to by se možná dalo říci, že píši poměrně hodně. Vždy mi šlo spíše o text samotný, o pocit při psaní, o to, jak text vzniká pod rukama, jak se při psaní najednou odkudsi vynořují nápady. Zkrátka vím, že mě psaní baví a v současné době mě vlastně i tak trochu živí. Při psaní diplomky jsem však v závěru měla dojem, že bych raději vyskočila z okna než podstupovat martyrium, co s úpravou a formátování obsáhlého textu včetně přílohy v MS Wordu zažívám. A tak pomalu docházelo ke změně.

Erik roste. Jak jinak. Tím se však zvyšují i jeho knižní nároky. Ideální knížka pro Erika, už musí být poměrně komplikovaná, medvídek houpající se na houpačce už mu nestačí, a proto saháme pro knihy určené dětem v rozmezí přibližně 3 - 5 let. Děti ještě neumí samy číst, ale už hltají jednu informaci za druhou a chtějí vědět, jak všechno funguje. A při poslední návštěvě knihovny jsme měli štěstí na obzvlášť dobré tituly. Jestli také máte dítě v období "a proč," čtěte dál.

Nemyslete si, že jen pořád ležíme v knihách a jinam než do knihovny nás nikdo nedostane. Zase takoví intelektuálové nejsme - letos v zimě jsme začali chodit na cvičení rodičů s dětmi do našeho místního Sokola. Erikovi byly skoro tři roky a opravdu mě hodně překvapil - soustředil se, cvičil to, co měl, bavilo ho to a jako další bonus většinou po obědě po cvičení usnul. Těchto pár řádků je o tom, proč byste třeba mohli vybrat Sokol oproti jiným (komerčním) cvičení s dětmi.

Jak už víte, v knihovně jsme jako doma, pan knihovník nás v "naší malé knihovně," jak jí Erik pojmenoval, zdraví a oslovuje jménem. Když ho potkáme ve "velké knihovně" na nám. 14. října v den, kdy má naše malá zavřeno, smluvíme se, že zase určitě přijdeme do té naší a trošku si posteskneme, že má otevřeno jen tři dny v týdnu. Vyzkoušeli jsme s Erikem nové knížky, tak podáváme zprávu o tom, co nás zaujalo.